Asertivní chování: Naučte se říkat NE s úsměvem!

Jasné vyjadřování pocitů

Nedílnou součástí asertivního chování je jasné a srozumitelné vyjadřování vlastních pocitů. Asertivita neznamená potlačování emocí, ale jejich zvládání a vyjadřování způsobem, který je ohleduplný k sobě i k ostatním. Místo skrývání negativních pocitů, jako je hněv nebo smutek, se asertivní člověk snaží o jejich konstruktivní vyjádření. Důležité je popsat své emoce bez obviňování druhých. Například místo věty "Ty mě vždycky rozčiluješ!" je vhodné říct "Cítím se naštvaný, když tohle děláš, protože...". Tímto způsobem dáváme najevo své pocity jasně a zároveň otevíráme prostor pro dialog a pochopení z druhé strany.

Respekt k sobě i druhým

Základním kamenem asertivního chování je respekt – k sobě samým i k ostatním. Nejde o to prosazovat své názory a potřeby na úkor druhých, ale o nalezení rovnováhy mezi vlastními hranicemi a respektem k hranicím ostatních. Asertivní člověk si je vědom své hodnoty a nebojí se vyjádřit své myšlenky a pocity, ale dělá to s respektem a ohleduplností. Naslouchá názorům druhých, i když se s nimi neztotožňuje. Snaží se o dialog a hledání kompromisů, které budou vyhovovat všem zúčastněným. Asertivní chování se projevuje v různých situacích – při vyjadřování souhlasu i nesouhlasu, při přijímání kritiky i pochvaly, při prosazování svých práv i respektování práv druhých. Jde o komplexní přístup k mezilidským vztahům, který je založený na vzájemné úctě a pochopení.

Asertivní chování není o agresi, ale o sebevědomém vyjadřování vlastních potřeb a pocitů s respektem k sobě i k druhým. Jde o nalezení rovnováhy mezi pasivitou a dominancí, o otevřenou a upřímnou komunikaci, která vede k oboustranně přijatelnému řešení.

Zdeněk Dvořák

Schopnost říkat ne

Nedílnou součástí asertivního chování je schopnost říkat „ne“, aniž bychom se cítili provinile nebo se obávali reakce druhých. Říkat „ne“ neznamená být hrubý nebo bezohledný, ale spíše jasně a s respektem vyjádřit své potřeby a hranice. Asertivní „ne“ je věcné, přímé a klidné, bez zbytečných omluv nebo výmluv. Naopak, pasivní chování se často projevuje uhýbáním odmítnutí, souhlasem s věcmi, které nechceme dělat, a potlačováním vlastních potřeb. To může vést k frustraci, stresu a pocitům zneužívání. Asertivní chování nám umožňuje budovat zdravé vztahy založené na vzájemném respektu a porozumění. Umožňuje nám efektivně komunikovat naše potřeby a zároveň respektovat potřeby druhých.

Jak vypadá asertivní, pasivní a agresivní chování?

Vlastnost	Asertivní chování	Pasivní chování	Agresivní chování
Vyjadřování pocitů a potřeb	Otevřené a přímé	Potlačované nebo zamlčované	Výbušné a útočné
Respekt k sobě a druhým	Přítomný	Nedostatečný k sobě samému	Nedostatečný k druhým
Řešení konfliktů	Konstruktivní a hledající kompromis	Vyhýbavé nebo podléhající tlaku	Útočné a dominantní
Neverbální komunikace	Přímý oční kontakt, pevný postoj	Uhýbavý pohled, sklopená ramena	Agresivní pohled, narušování osobního prostoru

Přijímání kritiky

Asertivní chování neznamená jen umět říct svůj názor a nebát se odmítnout. Důležitou součástí je i schopnost přijímat kritiku. To ale neznamená, že musíme se vším souhlasit. Jde o to, umět si kritiku vyslechnout, zpracovat a případně se z ní i poučit. Někdy je kritika oprávněná a může nám pomoct se posunout dál. V takovém případě je důležité umět ji přijmout s pokorou a poděkovat za ni. Jindy zase může být kritika neoprávněná nebo dokonce zraňující. I v takové situaci je důležité zachovat klid a nenechat se vyprovokovat k agresivní reakci. Můžeme se pokusit o asertivní obranu, vysvětlit svůj úhel pohledu, ale zároveň respektovat názor druhého. Důležité je si uvědomit, že ne vždy musíme mít poslední slovo a že i z nepříjemné kritiky se můžeme něco naučit.

Nenásilná komunikace

Nenásilná komunikace je důležitým nástrojem asertivního chování. Asertivní chování je způsob komunikace, který respektuje hranice a potřeby všech zúčastněných. Znamená to umět říct "ne", vyjádřit svůj názor a pocity, aniž bychom ubližovali sobě nebo druhým.

Asertivní chování se projevuje verbálně i neverbálně. Verbální projevy zahrnují jasné a srozumitelné vyjadřování, používání "já" sdělení a klidný tón hlasu. Neverbální projevy zahrnují přímý oční kontakt, uvolněné držení těla a přiměřenou gestikulaci.

Asertivní chování není agresivní ani pasivní. Jde o nalezení rovnováhy mezi respektem k sobě a respektem k druhým.

Obhajoba vlastních práv

Asertivní chování je o tom, umět se ozvat a bránit si svá práva, ale zároveň respektovat práva druhých. Nejde o to být agresivní nebo naopak pasivní. Asertivní člověk dokáže říct "ne", aniž by se cítil provinile, umí vyjádřit svůj názor, i když se liší od názoru ostatních, a nebojí se požádat o to, co potřebuje. Popis asertivního chování zahrnuje i další aspekty, jako je například používání jasné a srozumitelné komunikace, udržování očního kontaktu a používání neutrálního tónu hlasu. Důležité je také umět naslouchat druhým a snažit se pochopit jejich úhel pohledu, i když s ním nesouhlasíme. Asertivní chování nám pomáhá budovat zdravé vztahy, zvyšuje naši sebeúctu a umožňuje nám žít spokojenější život. Nebojte se ozvat a bránit si svá práva – asertivita je dovednost, kterou se může naučit každý.

Hledání kompromisů

Asertivní chování neznamená jít přes mrtvoly a prosazovat si svou za každou cenu. Naopak, důležitou součástí asertivity je i schopnost hledat kompromisy. V mezilidských vztazích je přirozené, že se setkáváme s odlišnými názory a potřebami. Umění najít řešení, které bude vyhovovat všem zúčastněným stranám, je klíčové pro budování zdravých a funkčních vztahů. Hledání kompromisů neznamená rezignaci na vlastní potřeby, ale spíše ochotu naslouchat druhým a hledat společnou řeč. Jde o proces vzájemného dávání a braní, kde se snažíme najít rovnováhu mezi svými zájmy a zájmy ostatních. Někdy to může znamenat drobné ústupky z obou stran, jindy zase kreativní hledání třetí cesty, která uspokojí všechny. Důležité je, abychom se v konečném důsledku cítili s výsledkem spokojeni a neměli pocit, že jsme se museli vzdát něčeho pro nás důležitého.

Vyjadřování nesouhlasu

Asertivní chování neznamená jen umět si říct o to, co chceme, ale také umět vyjádřit nesouhlas, když s něčím nesouhlasíme. Vyjadřovat nesouhlas může být těžké, obzvlášť když se bojíme konfliktu nebo nechceme nikoho urazit. V asertivní komunikaci ale nejde o to, abychom se s někým hádali, ale o to, abychom dokázali srozumitelně a s respektem sdělit svůj názor.

Důležité je vyjadřovat nesouhlas klidně a věcně, bez zbytečných emocí. Místo útočných frází jako "To je nesmysl!" můžeme použít formulace typu "S tímto tvrzením nesouhlasím." nebo "Vidím to jinak."

Asertivní chování nám pomáhá budovat zdravé vztahy, ve kterých se cítíme dobře a ve kterých se nemusíme bát říct svůj názor.

Přiměřená sebejistota

Nedílnou součástí asertivního chování je přiměřená sebejistota. Nejde o přehnanou aroganci nebo naopak submisivní chování. Asertivní člověk si je vědom své hodnoty, umí vyjádřit své názory a potřeby s respektem k sobě i k ostatním. Asertivní chování se projevuje klidným a pevným hlasem, přímým očním kontaktem a uvolněnou řečí těla. Jde o nalezení zdravé rovnováhy mezi pasivitou a agresí, kdy dokážeme stát si za svým, aniž bychom ubližovali druhým.

Otevřenost a upřímnost

Otevřenost a upřímnost jsou klíčové prvky asertivního chování. Asertivní člověk dokáže vyjádřit své myšlenky, pocity a potřeby jasně a s respektem k sobě i k ostatním. Nebojí se říct "ne", když něco nechce dělat, a umí si stát za svým názorem. Zároveň ale naslouchá i názorům druhých a snaží se najít řešení, které bude vyhovovat všem zúčastněným. Asertivní komunikace není agresivní ani pasivní. Jde o nalezení zdravé rovnováhy mezi prosazováním vlastních zájmů a respektováním potřeb druhých.

Aktivní naslouchání

Nedílnou součástí asertivního chování je aktivní naslouchání. Nejde jen o to slyšet slova, ale skutečně vnímat, co nám ten druhý sděluje. Aktivní naslouchání zahrnuje verbální i neverbální projevy, kterými dáváme najevo svůj zájem a porozumění. Mezi neverbální projevy patří oční kontakt, otevřená pozice těla a přikývnutí, které signalizují naši pozornost. Verbálně můžeme dát najevo, že aktivně nasloucháme, parafrázováním, kladením doplňujících otázek a shrnutím hlavních bodů. Aktivní naslouchání nám pomáhá budovat pevnější vztahy, předcházet nedorozuměním a efektivněji řešit konflikty.

Respektování hranic druhých

Nedílnou součástí asertivního chování je respektování hranic druhých lidí. Stejně jako my máme právo na vlastní názory, pocity a potřeby, mají je i ostatní. Asertivita neznamená prosazovat se na úkor druhých, ale naopak, budovat vztahy založené na vzájemném respektu a porozumění. Respektovat hranice znamená vnímat a akceptovat, že druhý člověk je od nás oddělená bytost s vlastními myšlenkami a pocity. Znamená to také umět říct "ne", pokud s něčím nesouhlasíme, a to bez pocitu viny nebo strachu z odmítnutí. Zároveň je důležité naslouchat názorům druhých, i když se s nimi neztotožňujeme. Asertivní komunikace je o nalezení rovnováhy mezi vlastním sebevyjádřením a respektem k druhým.

Zdravé sebevědomí

Zdravé sebevědomí je základním kamenem asertivního chování. Asertivita totiž neznamená prosazovat se na úkor druhých, ale umět srozumitelně a s respektem vyjádřit své potřeby, názory a pocity. Asertivní chování se projevuje klidným a pevným hlasem, přímým očním kontaktem a uvolněnou řečí těla. Nejde o agresi, ale o sebejistotu a respekt k sobě i k ostatním. Popis asertivního chování zahrnuje také umění říkat "ne", nastavovat si hranice a přijímat kritiku bez zbytečné defenzivy. Jde o zdravou rovnováhu mezi pasivitou a agresí, která nám umožňuje budovat kvalitní vztahy a žít spokojenější život.

Schopnost prosadit se

Schopnost prosadit se, vyjádřit svůj názor a potřeby, a to s respektem k sobě i k ostatním, je v dnešní době klíčová. Asertivní chování nám umožňuje budovat zdravé vztahy, dosahovat našich cílů a žít spokojenější život. Jak ale takové chování vypadá v praxi?

Asertivní člověk vystupuje klidně a sebejistě, udržuje oční kontakt a mluví srozumitelně. Nebojí se říct svůj názor, i když se liší od názoru ostatních. Zároveň ale naslouchá druhým a respektuje jejich pohled na věc. Asertivní chování neznamená být agresivní nebo dominantní. Jde o nalezení rovnováhy mezi prosazováním vlastních potřeb a respektem k potřebám druhých.