Pamatujete? Věci za poplatek, které jsme mívali zadarmo!

Parkování ve městech

Dříve samozřejmost, dnes často placená služba. Řeč je o parkování ve městech, které se stále častěji stává zdrojem příjmů pro obce a města. Pamatujete si, kdy jste naposledy parkovali v centru města zdarma? Pravděpodobně je to už dávno. Zatímco dříve bylo parkování v mnoha městech bezplatné, dnes je zpoplatněno téměř všude. A nejedná se jen o centra měst. Placené zóny se rozšiřují i do okrajových částí a parkovací automaty rostou jako houby po dešti. Tento trend má své kritiky, kteří argumentují tím, že parkování by mělo být dostupné pro všechny, a ne jen pro ty, kteří si to mohou dovolit. Na druhou stranu, zastánci placeného parkování argumentují regulací dopravy a snižováním počtu aut v centru města. Ať už je váš názor na placené parkování jakýkoli, jedno je jisté: parkování ve městech už dávno není tím, čím bývalo. Kromě parkování se setkáváme s poplatky i u dalších věcí, které dříve bývaly zdarma. Vzpomeňme například na používání toalety na nádražích, poplatky za zavazadla u nízkonákladových leteckých společností nebo přístup k internetovému bankovnictví.

Zavazadla v letadle

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se k odbavovací přepážce blížili bez obav z poplatků za zavazadla? Dnes je situace jiná a letecké společnosti si účtují poplatky za mnoho věcí, které bývaly zdarma. Letenky jsou sice často levnější, ale za "příplatky" utratíte jmění. Co se týká zavazadel, dříve jste si s sebou mohli vzít bez příplatku odbavené zavazadlo do podpalubí. Dnes je běžné, že si za odbavené zavazadlo musíte připlatit, a to i u zdánlivě levných leteckých společností. Cena se liší v závislosti na hmotnosti, rozměrech a cílové destinaci. Nezapomeňte si také zkontrolovat povolené rozměry a hmotnost příručního zavazadla, protože i zde se pravidla zpřísnila. A co občerstvení na palubě? Kdysi samozřejmost, dnes spíše vzácnost. Namísto teplého jídla a nápojů zdarma si dnes často musíte za občerstvení připlatit, a to i na delších letech.

Příbory z plastu

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste si v restauraci mohli dát ke svému jídlu s sebou zdarma plastové příbory? Dnes už je to spíše vzácnost. Plastové příbory, kdysi symbol pohodlí a samozřejmá součást mnoha podniků rychlého občerstvení, se staly dalším příkladem věcí, za které si musíme připlatit. Důvodem je snaha omezit používání jednorázových plastů, které zatěžují životní prostředí. Evropská unie zavedla směrnici, která má za cíl omezit používání jednorázových plastů a Česká republika se k ní připojila. Zpoplatnění plastových příborů je tak jedním z kroků, jak se s tímto problémem vypořádat. Ať už s tímto krokem souhlasíme, nebo ne, je jasné, že doba se mění a s ní i naše návyky.

Věci za poplatek, které byly kdysi zdarma

Služba/Produkt	Dříve	Nyní
SMS zprávy	Zdarma v rámci tarifu	Zpoplatněno (např. 2 Kč/SMS)
Volání na pevnou linku	Zdarma v rámci tarifu	Zpoplatněno (např. 5 Kč/min)
Zavazadlo k letu (nízkonákladové aerolinky)	Zdarma v ceně letenky	Zpoplatněno (např. 500 Kč/zavazadlo)

Tašky v obchodě

Vzpomínáte si na dobu, kdy byly igelitové tašky v obchodě samozřejmostí? Dnes už je situace jiná. Za tašky, ať už papírové nebo igelitové, si v obchodech musíme připlatit. Tento trend, kdy se dříve bezplatné věci stávají zpoplatněnými, se netýká jen tašek.

Pamatujete si, kdy jste naposledy dostali v restauraci sklenici vody zdarma? Nebo kdy jste si v letadle nemuseli připlácet za zavazadlo? Seznam věcí, které byly kdysi zdarma, ale nyní se za ně platí, se neustále rozrůstá. Patří sem například: balený kečup a hořčice k jídlu s sebou, příbory k jídlu s sebou, přístup k internetu na některých veřejných místech, výběr sedadla v letadle, SMS notifikace z banky, a dokonce i používání veřejných toalet.

Žijeme ve světě, kde se i za nadechnutí brzy bude platit. Voda, dříve dar z nebes, je dnes balená v plastu a prodávána dráž než benzin. Informace, kdysi volně dostupné v knihovnách, jsou nyní uzamčeny za paywally a předplatným.

Zdeněk Dvořák

Voda v restauraci

Vzpomínáte si na dobu, kdy vám v restauraci automaticky přinesli sklenici vody k espressu? Nebo když jste si u oběda mohli dát karafu kohoutkové vody zdarma? Ty tam jsou. Dnes se i za zdánlivé drobnosti, jako je voda, čím dál častěji platí. Restauratéři argumentují rostoucími náklady, ať už se jedná o energie, nájemné nebo ceny surovin. Zákazníci jsou tak postaveni před volbu: zaplatit za něco, co dříve bývalo samozřejmostí, nebo se poohlédnout po jiném podniku. Mezi další věci, které dříve bývaly v restauracích zdarma, a dnes se za ně platí, patří například: kečup a hořčice v malých baleních, pečivo k polévce, nebo dokonce základní úprava účtu na více osob. Ačkoliv se může zdát, že se jedná o drobné částky, v součtu mohou nemalé peníze. Je proto na zvážení každého z nás, zda jsme ochotni tyto změny akceptovat, nebo zda dáme přednost podnikům, které si stále drží svou cenovou politiku a nabízejí alespoň některé služby zdarma.

Toalety na benzínce

Vzpomínáte si na dobu, kdy byly toalety na benzínkách samozřejmostí? Zastavit se na benzínce znamenalo nejen natankovat, ale i odskočit si na toaletu, a to zcela zdarma. Dnes je situace jiná. Platba za použití toalety na benzínce je bohužel čím dál častější. Stejně jako parkování u obchodních center nebo igelitové tašky, i toalety na benzínkách se staly symbolem služeb, které byly kdysi zdarma a dnes za ně musíme platit. Je to pochopitelné z hlediska provozovatelů, kteří se potýkají s náklady na úklid a hygienu. Na druhou stranu, pro zákazníka, který na benzínce utratí nemalé peníze za palivo a občerstvení, je placená toaleta další nepříjemnou položkou na účtence. Možná by stálo za zvážení, zda by nebylo fér nabízet použití toalety zdarma alespoň zákazníkům, kteří na benzínce prokazatelně utratí určitou sumu.

SMS zprávy

Vzpomínáte si na dobu, kdy byly SMS zprávy vzácností a posílali jsme si je jen ve výjimečných případech? Dnes už je situace jiná. Zatímco dříve byly součástí mnoha tarifů zdarma, dnes už je to spíše výjimka. Operátoři si za ně účtují poplatky, a to i v rámci balíčků. Důvod? Vzestup mobilního internetu a komunikačních aplikací jako WhatsApp nebo Messenger. Ty nám umožňují posílat textové zprávy, obrázky i videa zcela zdarma, a to i do zahraničí. SMS zprávy se tak staly spíše nástrojem pro ověřování identity nebo marketingové účely. Je to další příklad toho, jak se svět technologií neustále vyvíjí a to, co bylo dříve běžné, se stává minulostí.

Telefonní hovory

Vzpomínáte si na dobu, kdy byly telefonní hovory prakticky zadarmo? Volali jsme si s přáteli a rodinou hodiny a hodiny, aniž bychom se museli starat o účet. Dnes je situace jiná. Volání, ať už pevné linky nebo mobilní, je zpoplatněno a často tvoří významnou položku v našem rozpočtu. Zatímco dříve byly součástí základních tarifů volné minuty, dnes se setkáváme s balíčky dat, které zahrnují i volání, ale za příplatek. A co teprve volání do zahraničí? Ta se mohla stát noční můrou pro nejednu peněženku. Zdá se, že v éře internetu a sociálních sítí se telefonní hovory staly luxusem, za který si musíme připlatit.

Hudba na CD

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste si mohli nahrát písničky od kamaráda na kazetu a nikdo to neřešil? Dnes už je to nemyslitelné. Hudba se stala komoditou, za kterou se platí, a to ať už formou předplatného streamovacích služeb, nebo nákupem jednotlivých skladeb či alb. Zatímco dříve jsme si mohli vypálit CD s oblíbenými hity, dnes už je to spíše rarita. A co teprve hudební televize? Ty byly kdysi plné klipů, dnes v nich běží spíše reklamy a teleshopping.

Za hudbu na CD si dnes musíme připlatit, a to i v případě, že si kupujeme fyzický nosič. Ceny alb se pohybují v řádech stovek korun a za sběratelské edice si připlatíme ještě mnohem více. Je to daň za to, že se hudba stala dostupnější? Možná. Jisté je, že se změnil způsob, jakým hudbu konzumujeme, a s ním i náš vztah k ní.

Filmy na VHS

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste si mohli půjčit film na VHS kazetě zcela zdarma? Stačilo zajít do videopůjčovny, vybrat si z regálu oblíbený film a druhý den ho vrátit. Dnes už je to spíše nostalgická vzpomínka. Videopůjčovny s fyzickými nosiči téměř vymizely a sledování filmů online se stalo standardem, ať už prostřednictvím streamovacích služeb s měsíčním poplatkem, nebo placeným nákupem či půjčením jednotlivých titulů. Podobně jako u hudby, kdy jsme dříve kupovali CD nosiče, dnes platíme za přístup k online platformám s hudbou.

Stejně tak se změnil přístup k informacím. Encyklopedie a tištěné noviny, které jsme si dříve kupovali, nahradil internet s nepřeberným množstvím informací, často dostupných zdarma. Nicméně i zde se objevuje trend placeného obsahu, kdy si za kvalitní a důvěryhodné informace musíme připlatit formou předplatného.